Zdravý životní styl - preference nebo posedlost?

Pokud jste se dostali na tyhle stránky, pravděpodobně vás k tomu dovedl zájem o rostlinnou stravu, zdravou výživu, fitness nebo možná všechno dohromady. Je skvělé, že vás tahle témata zajímají a ještě úžasnější, jestli jste je už začali aplikovat do svého života.

Dnešní doba je uspěchaná, máme spoustu starostí, povinností a zbývá nám jen málo času na sebe. Přitom právě to by měla být priorita číslo jedna. Naše zdraví, duševní pohoda a spokojenost jsou základem pro šťastný a hodnotný život. 

Ale díky bohu, v poslední době o zdravou a kvalitní výživu vzrůstá zájem. Stejně tak o sporty a pohyb jako takový. To mě osobně moc těší, protože tahle oblast života je už několik let mým velkým koníčkem, teď už i povoláním a mým zájmem je pomáhat lidem ji ve svém životě co nejvíce rozvíjet. Podle mě je to vlastně naše přirozenost. Ale díky konzumnímu stylu života, přehršel nezdravých potravin a fastfoodů, které nás obklopují, jsme na ni zapomněli.

Naopak jsou mezi námi ale i lidé, kteří berou zdravý životní styl velice zodpovědně. Nakupují jen ve zdravé výživě, důkladně čtou každou etiketu, u nich doma byste nenašli jedinou potravinu, která by nebyla 100% "čistá" nebo dokonce bio. Skoro vůbec se nestravují v restauracích, ale každé své jídlo si poctivě připravují doma a nosí všude s sebou v krabičkách, aby měli jistotu, že opravdu ví, co jedí.

 


Někteří jsou možná ještě o krok dál a v tabulkách si počítají nutričního hodnoty těchto potravin a pak na jednotky přesně jídlo plánují.

 


Další zase zastávají rostlinnou 100% veganskou stravu a to už je opravdu třeba mít oči na šťopkách! Jít na jídlo ven je možné jen do veganké restaurace, nakupovat potraviny jen označené vegan nebo s detailním složením, které je třeba nastudovat, aby náhodnou nějaké skryté "éčko" nebylo živočišného původu. Co kdyby náhodou do pečiva chtěli přimíchat nějaké vejce? Nebo v hořké čokoládě byly stopy syrovátky nebo mléčného tuku? To se musí všechno hlídat.

 


A ke zdravému životnímu stylu patří i pohyb. Ne všichni na něj kladou důraz, někdo je zaměřený pouze na výživu. Ale ti jedinci, obzvláště, řekla bych, ženy, které si hlídají figuru, na pohyb rozhodně nezapomínají. Takže trénink má v každodenním programu své místo a i kdyby vypukla třetí světová, musejí ho absolvovat. Vše ostatní jde stranou. Ráno vstávačka v 5 hodin a jít ven běhat. Co že prší a mají zrovna rýmu. Kalorie se musí pálit za všech okolností! Před spaním minimálně 100 sklapovaček nebo si tu peřinu a spánek přece ani nezaslouží. A jet na dovolenou? To nepřipadá v úvahu. Jedině že by přímo v hotelu byla vybavená posilovna, kterou by mohly denně navštěvovat, jinak se raději nikam nevzdalovat. Protože kdyby třeba týden vynechali svoji tréninkovou rutinu, určitě by přišli o všechny svaly a nabraly tuny tuku. To není možné připustit.

 


A ještě nejsme u konce. Existují totiž i tak dokonalí a disciplinovaní lidé, kteří každý den, bez přestání dodržují všechny výše zmíněné zásady. Večer, když usínají, si probírají v hlavě, jestli ten den všechno splnili na 100% (to 100% je opravdu důležité) a co všechno je čeká zase zítra. Ráno se probouzejí a první myšlenka připadá na stravu, trénink, disciplínu atd. atd.

To je něco, že? Asi bychom měli být takoví všichni. Je to hodné obdivu. Co myslíte? Nebo ne? A proč? Co tady není v pořádku?

Nebudu vás napínat a hned vám řeknu upřímně, co mě k tomuhle článku dovedlo. Před několika dny jsem četla knihu od Dona Miguela Ruize - 5 stupňů připoutanosti. Pokud jste se ve výše zmíněném popisu byť jen trochu našli, určitě bych vám doporučila si ji přečíst. Teď vám ale chci popsat moje úvahy, které jsem už dříve měla v hlavě, ale tahle kniha mi je pomohla plně rozvinout.

 

Ortorexie

Tohle cizí slovo popisuje poruchu, která je příbuzná třeba anorexii nebo bulimii. Většinou není životně nebezpečná jako její sestry, ale co se týče psychiky, je zákeřná úplně stejně.
Ortorexie je v podstatě posedlost zdravým životním stylem. Postižený člověk je na něj tak upnutý, že nedokáže myslet na nic jiného. Typické je neustále hledání na internetu, čtení článků, názorů, diskuzí, studií, zkoumání potravin, atd. V případě vegana nebo vitariána je dotyčný přesvědčen, že jeho cesta je jediná správná a kompromisy pro něj nejsou přípustné. Úzkostlivě hlídá, aby nesnědl něco živočišného případně tepelně zpracovaného.
Když přijde na diskuzi s jinými lidmi, záleží, jakou má dotyčný povahu. Buď se snaží co nejrychleji z rozhovoru vybruslit, aby se někdo nepokoušel jeho ideu zpochybňovat, nebo se naopak pere jako o život a snaží se druhé přesvědčit o své pravdě a nejlépe je přimět, aby ho následovali.

 


Takový člověk většinou nemá ani mnoho přátel. Čas, který stráví zabýváním se svými životním stylem (studium v knihách a na internetu, procházení obchodu s potravinami, cvičením, plánováním, vařením,...) mu zabere tolik, že už na nic jiného prostor stejně nezbývá. A i kdyby se s někým scházel, neměl by se s ním ani o čem bavit. Leda že by dotyčného zajímali jeho poznatky a teorie. Takový člověk si svůj problém většinou neuvědomuje, ale může se stát, že myšlenky na jedno a to samé téma se mu stále honí hlavou a není schopný ten tok sám zastavit ani když potřebuje nebo chce. Myšlenky na plánování jídla, vaření, recepty, cviky v posilovně, strategie,... to vše je jeden kolotoč, který nejde ani zastavit. Člověk se nemůže soustředit a dotěrné myšlenky ho doprovázejí vždy a všude, i když je to často až nepříjemné. To vše je navíc doprovázené panickým strachem ze selhání. Z porušení vlastních pravidel.

 

 

Kde je zdravá míra

Popíšu vám na příkladu veganství pět stupňů připoutanosti, tak jako je popisuje Don Miguel Ruiz ve své knize. Pokud jste tuhle knihu četli nebo ji budete číst, neberte mě, prosím, za slovíčko. Možná nebudu úplně přesná v pojmech nebo definicích, ale to ani není mým záměrem. Chci vám jen za pomoci tohoto vyjádřit i svůj vlastní pohled. Stejně tak si můžete můj příklad převést na něco jiného než je veganství. Může to být "čistá strava", "bio potraviny", "fitness životní styl", "vitariánství", atd.

 

 

Autentické Já

Tato úroveň je pro běžného člověka téměř nedosažitelné a absolutně výjimečná. Můžete jí dosáhnout za pomoci hlubokých meditací. Je to stupeň, kdy se nepřipoutáváme absolutně k ničemu a jen se necháváme nést, aniž by nás cokoli ovlivňovalo.

 

Preference

V této úrovni se trochu rozepíšu a použiju sama sebe jako příklad. Pokud máte rádi svoje tělo a záleží vám na zdraví a dobré kondici, pravděpodobně dospějete k nějakému přístupu, který vás k tomuhle cíli bude posouvat nebo vás v tomto stavu udržovat.
Záleží na vašich názorech a na tom, co vám nejvíce dává smysl. Pro každého to může být něco jiného. To je v pořádku. Neexistuje jedna jediná pravda pro každého.
Pro mě osobně je touhle volbou rostlinná strava založená na celistvých potravinách, posilování a k tomu běhaní, kolečkové brusle a plavání. Pro někoho jiného to může být paleo strava, vitariánství, výživa podle krevních skupin, makrobiotika, jízda na kole, horolezectví, atd. atd.
Já jsem ke svému ideálu zdravého životního stylu dospěla zkušenostmi. Dříve jsem experimentovala s více sporty a způsoby stravování. Přečetla jsem mnoho článků a knih a dospěla jsem do tohoto bodu. Z vlastního pocitu fyzického i duševního, ke svému vlastnímu ideálu, ve kterém se cítím dobře. Nedávno jsem na svém blogu psala článek Proč nejsem vegan. Když jsem ho psala, bylo to čistě moje vyjádření myšlenek a pocitů. Ale teď, po přečtení knihy 5 stupňů připoutanosti my vše dává mnohem větší smysl. Jde o to, že rostlinná strava je moje PREFERENCE. To je to důležité slovo. Stravuji se tak, protože je to v souladu s mým tělem, pocity a přesvědčením. Ovšem, nemám to jako dogma. Někdy si dám zmrzlinu, někdy dort, někdy vajíčko. Nestává se to často a tyhle potraviny nekupuju běžně domů, ale když jsem na nějaké oslavě, rodinné večeři či při jiné příležitosti a prostě na něco, co běžně nejím, mám v tu chvíli chuť, dám si to bez jakéhokoli špatného pocitu. Pak se hned vrátím ke svojí zdravé rostlinné stravě, která je mi nejmilejší a jedu dál.

 

 

Identita

Pokud bych už rostlinnou stravu nebrala jen jako svoji preferenci, pro kterou jsem se rozhodla z vlastního pocitu, ale už bych si začala říkat "veganka", je to jako bych v tu chvíli na sebe začala brát určitou zodpovědnost. Být vegan, znamená, že jím 100% vegansky, bez všech živočišných složek a produktů. Být vegan se stane mou identitou, součástí mojí osobnosti, a "porušení" téhle nevyřčené dohody je už popírání sebe sama. Jelikož " Já jsem vegan", musím splňovat určitá pravidla, která jsou s tím spojená. I kdybych měla sebevětší chutě na něco, co běžně nejím, dát si to prostě "nemůžu". A když to přesto udělám, přicházejí výčitky. Pocit selhání a zklamání sebe sama.
 

Zvnitřnění

U čtvrtého stupně už je člověk se svojí ideou naprosto ztotožněný a jakékoli "selhání" nebo kompromis jsou naprosto nepřípustné. V tomto bodě se člověk stýká převážně jen se stejně smýšlejícími lidmi a ty ostatní se snaží přesvědčit nebo je kritizuje, že nedělají to stejné, co on. Jeho pohled je zkreslený a jeho realita je pro něj jedinou možnou pravdou.

 

Fanatismus

5 stupeň už hraničí se zdravým rozumem. Tento člověk už skoro ani nechce dýchat stejný vzduch jako lidé, kteří nežijí stejně jako on a jeho styl je pro něj dogma nejvyššího možného stupně. Je to pro něj nejdůležitější priorita života, jestli ještě vůbec nějaká další existuje. Jeho víra, je důležitější než rodina, přátelé, cokoli. Pro svoje přesvědčení může být schopen zříct se i vlastní rodiny nebo dokonce zabít. Tenhle případ je sice vzácný, ale velice nebezpečný.

Jednou jsem se v bio obchůdku setkala s ženou, která paní prodavačce říkala, že má doma vlastní hrnce a nejí jiné jídlo než v nich uvařené, protože jedině tak má jistotu, že se v nich nikdy nevařilo nic živočišného. A prosila jí, aby zavolala výrobci bio mouky, kterou si chtěla koupit, jestli je opravdu veganská, protože prý zjistila, že se při semílání mouky může někdy mezi obilí dostat nějaký brouček, tak jestli to tenhle konkrétní výrobce opravdu hlídá. A jestli by na mouku mohli také začít razit značku vegan, aby měla opravdu jistotu.
V tu chvíli jsem v obchodě byla jen já, paní prodavačka a takhle dáma. Když vyšla z obchodu, obě s paní prodavačkou jsme se na sebe vyděšeně podívaly a mocně si oddechly. Protože to, co z té paní sršelo za energii, jen že stála v té místnosti, bylo něco hrozného. Bylo mi jí líto, protože jsem si říkala, jak musí být těžké žít s takovými myšlenkami a představami. Divím se, že nenosila plynovou masku, protože vzduch taky není veganský.

 

 

Proč se to děje

Je opravdu úctyhodné, když člověku není lhostejné jeho zdraví, ekologie, životy zvířat a další hodnoty, které většina přehlíží. Avšak, dejte si ruku na srdce a položte si otázku: "Dělám to opravdu pro tohle? Anebo proto, abych si měl za co vážit sám sebe a aby si mě vážili ostatní?" Někdy je to těžké, přiznat si pravdu, ale u lidí, kteří přestanou životní styl vnímat jako svou preferenci a nastaví si jí (podvědomě) jako vlastní identitu, je tím hlavním důvodem jejich konání nedostatek lásky a úcty k sobě samému. Podprahová myšlenka je vlastně taková: "Když se stanu něčeho součástí / dokážu něco výjimečného / dokážu se držet určitých pravidel,..., jsem hoden úcty ostatních i své vlastní." Máte pocit, že jedině pak se můžete mít rádi. Protože jedině pak si to zasloužíte. Když se vám daří, je to skvělý pocit. Ale pokud přijde z vašeho pohledu nějaké selhání, přichází emocionální bolest, sebetrýznění a stud.

 

Moje zkušenost

Netroufla bych si psát o "chytračit" o něčem tak závažném, kdybych s tím neměla vlastní zkušenost. Prošla jsem si různými obdobími života a sama jsem byla mockrát mocně připoutaná k nějaké vlastní dohodě. I když mi tyto zkušenosti něco daly a poučili mě, braly mi svobodu, omezovaly mě a zažila jsem si díky nim mnoho a mnoho vnitřní bolesti.
Upřímně, ani teď nemůžu říct, že bych měla všechno srovnané a byla "dokonalá". Ale důležité pro mě je, že si svoji nedokonalost uvědomuji a snažím se milovat sama sebe i se všemi chybami. Dokážu si přiznat a rozpoznat, co se v danou chvíli děje a snažit se s tím pracovat. Hledat rovnováhu.

 

Jak se s tím vypořádat

Pokud jste se v příkladech 3-5 stupně připoutanosti poznávali, asi by bylo na místě se povznést a hlouběji se nad situací zamyslet. Možná si to nebudete chtít přiznat. A už vůbec ne to, že je něco špatně. Nebo že váš motiv k tomu, co děláte každý den, je úplně jiný, než jste si vlastně mysleli. Že nepřichází ze síly, ale ze slabosti. Ano, je těžké si něco takového přiznat. Pokud jste však v aktuálním stavu nešťastní nebo vnímáte, že vás váš životní styl v určitých situacích deprimuje a jeho "porušení" vám způsobuje emocionální bolest, je na čase s tím něco udělat, dřív než to zajde ještě dál.

Nikdo od vás neočekává, že budete dokonalí. To jen vy sami. Dokonalost neexistuje. Není to životní cíl. Zamyslete se nad tím, proč si na sebe kladete vysoké nároky. Snažte se najít stopu v minulosti a jít za ní. Nebojte se otevřít staré rány a dohojit je. Dnes je čas podívat se do zrcadla a říct "Mám tě rád! Miluji tě...". Ne až budete mít o pět kilo míň. Jen pokud dokážete to a to. Prostě teď v tuhle chvíli a napořád si dávat lásku. Nikdo jiný vám ji nedá. Můžete mít rodiče, partnera, přátele, kteří vás od rána do večera budou objímat a vyjadřovat vám city, ale dokud si nebudete umět dát lásku sami sobě, stále budete cítit smutek.

 

 

Neupínejte se v životě na jednu věc. Ano, jezte zdravě, vyváženě, pravidelně se hýbejte, pomáhejte zmírnit utrpení na planetě, milujte zvířata, milujte lidi kolem sebe a buďte šťastní. Ale dělejte to všechno z lásky k sobě! Z úcty k životu. Hledejte pro sebe tu správnou rovnováhu.

Najděte si i další koníčky, seznamujte se s novými lidmi, cestujte, poznávejte nové a neochuzujte se o pestrost života, kterou nabízí...

 

 

Komentáře  

 
Martina Průšová
# Martina Průšová 2014-11-27 17:01
Co na to říct? No článek je naprosto skvělý a určitě vede k zamyšlení
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Hana Smělá
# Hana Smělá 2015-04-24 10:03
Na článek jsem narezila náhodou a moc se mi líbí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Pavlínka
# Pavlínka 2015-12-09 21:21
Dobrý den, no.... celá já, nedávno jsem byla v nemocnici s anorexií, ale myslím, že to mám nakombinovaný i s tou ortorexií....ac hjo.... snad se to lepší. .. doufám, že se toho brzo zbavím.....
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
LenkaCh
# LenkaCh 2016-02-23 22:15
Moc hezký článek, velmi pravdivý .... Děkuji za něj :-).
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Nováková
# Nováková 2016-05-13 08:46
Moc Vám děkuji za hezky napsaný článek, ve kterém se dost vidím - vlivem některých věcí se ze mě postupně stal člověk, který chtěl být dobrý ne sám sobě, ale vypadat jako ten nej před ostatníma - zdravá strava mne vždy zajímala, ale nyní se to trošku vyhrotilo do stavů které popisujete, držím se jíst zdravě, pak najednou zkrat zblajznu na co příjde, ikdyž za to ostatní doma kritzuju, že jedí nezdravé věci, ovšem schovaná před nima to sláduju také a najednou nastává fáze uvědomění si té mé "chyby", hnusný pocit, že jsem to zase nezvládla a takto to jede každý den, několik týdnů...Člověk si odžije nějaká svá trápení, ale jak říkáte, dokud vnitřně nezahojím své rány, tak budu pořád sama sebe tak nějak nemít ráda, budu zlá na druhé ani nevim proč...doufám, že mne váš článek natolik otevře oči, že se budu snažit napravit své chování, které mne tak moc obtěžuje ať už jde o stravu, sebevědomí, které spadlo pod bod mrazu a chci jej zase vytáhnout nahoru, tak o vztahy s druhými, kteří jsou milí a já jim to vracím svou divnonáladou a vybíjením svých vzteků na nich.Děkuji moc.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
JanaK
# JanaK 2016-08-11 11:22
Dobře napsáno.
Já jím "plant-based" a přesně jak píšete, člověk se nemá v životě o nic ochuzovat, ani v jídle.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Hanka K.
# Hanka K. 2017-01-26 07:00
No, tak to máme doma problém. Postupně načítám články (tedy ještě budu načítat - jako první jsem našla jakbytfit.cz/.../... a hned jsem pak překlikla sem. A nedozvídám se nic dobrého. Je to se mnou asi jako s paní Novákovou. No, mám s čím bojovat...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
b.
# b. 2017-06-14 12:14
připomnělo mi to youtuberky s typem videí co jsem dnes jedla..
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit